Chrudim - Třemošnice - Pařížov - Seč - Křižanovice - Chrudim

Začal třetí den našeho skupinového poznávání Česka na kolech a na dnešek jsem přichystal návštěvu Sečské přehrady. Jako každé ráno panuje po sedmé ráno na ubytovně čilý ruch. Chystají se snídaně, balí se nezbytné věci, vynášejí se kola ven. A jako každé ráno jsme v 8 hodin připraveni vyrazit. Ujímám se vedení a směřuji celou naší grupu do centra města, které jsme si ještě neměli čas prohlédnout.

Postupně zastavujeme u Novoměstské kašny, kostela Nanebevzetí Panny Marie, na Resslově náměstí a posléze i u regionálního muzea. Pak se propleteme kousek po hlavní silnici, ale za nádražím už najíždíme mezi rodinné domy a naše jízda získává klidný ráz. Projedeme okolo Kozojedského rybníka a zanedlouho vjíždíme do Sobětuch. Odtud nás čeká více jak dvacetikilometrová cesta částí Železných hor. Jedeme po asfaltové silnici a samozřejmě nám přibývají i výškové metry.

První zastávku máme až v obci Podhradí, kde se nachází krásná zřícenina hradu Lichnice. Ale ještě, než se k němu dostaneme, zastavujeme v místním bufetu a jdeme doplnit tekutiny. Tady se Alči podaří polít Irmískovi pracovní diář a mobil malinovkou. Samozřejmě nechtíc, ale najednou máme všichni plné ruce práce. Naštěstí to mobil přežije bez úhony. Po krátké pauze tlačíme své kola ke zřícenině.

Platíme vstup a jdeme si zdejší hradní areál detailně prohlédnout. Dokonce uděláme společnou fotku a všichni si vylezeme na rozhlednu Miladu, která je vytvořena z jedné hradní věže. Je z ní fantastický výhled do okolní krajiny. Je před polednem a my se vracíme zpátky na silnici. Do tří kilometry vzdálené Třemošnice to máme sjezdem. Pouštíme brzdy, necháváme vítr vlát ve vlasech a po pár minutách brázdíme ulice města a hledáme hospůdku, kde bychom si dali oběd.

Restauraci s příjemnou zahrádkou záhy nacházíme a usazujeme se ve velkém párty stanu. A ještě, že tak. Když dojídáme, přichází obrovská bouřka s průtrží mračen. Hrom burácí, z nebe tečou proudy vody a nám nezbývá, než si objednat další pivečko. Mezitím ještě uvažuji, že bych si udělal zajížďku a navštívil hráz přehrady Pařížov. Nakonec se mnou pojede Irmísek a Kamil s Hančou. Naštěstí jak rychle bouřka přišla, tak i odchází a my se můžeme vydat na další cestu.

Ještě se všemi podíváme k zámku Třemošnice, který ale není veřejnosti přístupný a pak se už loučíme s tím, že na sebe určitě někde narazíme. My čtyři si teda uděláme malou zajížďku a po nezpevněné cyklotrase pojedeme 5 kilometrů do Pařížova. Vyjíždíme z Třemošnice, najíždíme na stezku do lesa a jak se dalo čekat, po bouřce je všude plno vody a bahna. Naštěstí skoro pořád stoupáme a jedeme pomalu, tak moc zašvihaní nejsme.

Když konečně dorazíme k přehradě Pařížov, dostává se nám studené sprchy, protože zdejší správce nás na hráz nechce pustit s odůvodněním, že je to opatření proti šíření koronaviru. Zklamaně otáčíme řídítka nazpět a vracíme se do vesnice. Tady uhneme vpravo a míříme do nedaleké Běstviny. Ta se vyznačujeme svým velkým zámkem, který je opět veřejnosti nepřístupný a také kaplí sv. Jana Nepomuckého. Rychle si uděláme nějakou fotku a znova roztáčíme pedály. Trochu ještě nastoupáme, ale pak nás čeká dlouhé, téměř pětikilometrové klesání, které nás přivádí k vodám Sečské přehrady.

Jedeme po cestičce, které vede až k hrázi, děláme si nějaké fotky a v poté se zastavujeme v místním bufetu a jdeme si dát pivko. Mezitím ostatní navštívili zříceninu hradu Oheb, kterou my už vynecháme. Po krátké pauze nasedáme na kola a začínáme opět trochu stoupat. Přijíždíme k zámku v Seči, uděláme si zde nějaké fotky a za zámkem narážíme na zbytek naší grupy, která se občerstvuje v místní hospůdce. My se k nim připojujeme a na další cestu už se vydáváme všichni společně.

Hned za Sečí odbočujeme vpravo a míříme na Padrťský mlýn a následuje Bojanov. Tady se krátce zastavíme u kostela sv. Víta, vedle něhož se nachází dřevěná zvonička. Následující 3 kilometry jedeme po hlavní silnici a dostáváme se do míst zvaných Mezisvětí. Tady odbočíme z hlavní silnice vlevo a dostáváme se do Křižanovic a nad stejnojmennou vodní nádrž. Odtud to máme kousek do Licibořic, těmi projedeme a před obcí Smrkový Týnec odbočujeme vpravo na lesní cyklostezku.

Jede se pohodově a po krátké chvíli přijíždíme na rozcestí k rybníku Perný. Já se po chvilce od ostatních trhám a dojíždím si k pár set metrů vzdálené vyhlídkové věži Na Chlumu. U-dělám si zde nějaké fotky a vracím se zpět na cyklotrasu. Ale i z té po malé chvíli odbočuji a jedu se podívat ke Kočičímu hrádku, což je miniatura hradu, kterou nechala postavit místní kněžna Vilemína Auerspergová, aby si měly kde hrát zámecké děti. Udělám pár fotek a poté se snažím dohnat ostatní, což se mi u zámku ve Slatiňanech podaří.

Vracíme se zpátky po cyklostezce okolo Chrudimky, ale já ostatní opět nechávám jet a jdu si ještě dát pivko do místní hospůdky. Do Chrudimi to mám už jen pár kiláků a v klidu si tam dojíždím. Opět narážím na ostatní, kteří byli ještě nakupovat v místním supermarketu. Po sprše vyrážíme s Kamilem a Hančou do centra města a hledáme, kde bychom se dobře navečeřeli.

20.07.2020