logo
divider

Horní Maxov - Josefův Důl - Tanvaldský Špičák - Příchovice - Štěpánka - Tanvald - Smržovka - Jablonec nad Nisou - Horní Maxov


Trávíme rodinnou týdenní dovolenou na chatě v Horním Maxově v Jizerských horách. Dneska nás čeká třetí cyklistický výlet a znova se budeme rozdělovat. Mým dnešním cílem bude vrchol Tanvaldského Špičáku a následně rozhledna Štěpánka. Společnost mi bude dělat Dan, syn od Radka a tchýně Jarča. Ostatní mají v plánu dojet pod Tanvaldský Špičák autem, vyvézt kola nahoru lanovkou a několikrát si projet zdejší traily.

Vyjíždíme před jedenáctou hodinou a do nedalekého Josefova Dolu sjíždíme po silnici přes Dolní Maxov. Odtud nás čeká tříkilometrová cesta po hlavní silnici do Jiřetína pod Bukovou. Poměrně frekventovanou silnici máme rychle za sebou, protože klesáme. Pak už odbočujeme vlevo a znova začínáme stoupat. Ze silnice odbočíme v Albrechticích (632 mnm), najíždíme na modrou značku a okamžitě začínáme stoupat.

Lesní asfaltka se prudce dere vzhůru a my na kilometru a půl musíme překonat skoro 200 výškových metrů. Pot ze mě kape a Dan mi s Jarčou, která má elektrokolo, odjíždějí. Těsně pod vrcholem má stoupání 18% a já vyjíždím na vrchol Tanvaldského Špičáku na hranici kolapsu. Jsem totálně propocený, ale samozřejmě mě hřeje pocit, že jsem si to vyšlapal po svých. A k našemu překvapení jsme zde první. Irma, Kamil, Radek a Hanča ještě lanovkou nedorazili. Jdu si do chaty objednat Kofolu a pivko a pak se vracím zpátky ven na lavičku.

Jdu se vyškrábat po žebříku na zdejší vyhlídku, což je v tretrách s kufry celkem zážitek. A v tom vidím Irmíska s Hančou na lanovce. Volám na ně, máváme si a já si pak vyfotím velkolepý výhled. Vracím se zpátky, všichni se potkáváme a domlouváme se, co dál. Já chci pokračovat až na rozhlednu Štěpánku a společnost mi opět bude dělat Jarča s Danem. Ostatní si sjedou párkrát traily a Irmísek s Hančou možná dojedou na Štěpánku autem.

Nasedáme na naše biky a fičák zpátky dolů do Albrechtic je adrenalinovou záležitostí. Dan si mezitím ještě sjel trail a musí se vrátit přes Jiřetín, tak na něho s Jarčou chvíli čekáme. Pak se už všichni tři rozjíždíme a před námi je dvoukilometrový sjezd po silnici do Desné. Tady odbočíme vpravo a hned po malé chvíli vlevo na další lesní asfaltku. A cesta jde znova do kopce. Do Příchovic, kam máme namířeno, to máme zhruba pět kilometrů. Nutno dodat, že dneska se teplota šplhá k tropickým hodnotám a v nohách už máme něco nastoupáno.

V Příchovicích, kam zdárně dojedeme, se nachází restaurace U Čápa, která má i minipivovar, a právě tam vedou naše první kroky. Jednak je už doba oběda a jednak máme pořádnou žízeň. Bohužel jediný volný stůl je na přímém slunci a my se dál opékáme. Dáváme si s Jarčou těstoviny, Dan salát a já zkouším dva druhy výborných piveček. Uf, trocha energie se nám navrátila. Pak už míříme k blízké rozhledně Járy Cimrmana, v jejíchž základech se nachází muzeum tohoto českého génia. Mezitím mi volá Irmísek, že za chvíli dorazí a my se podruhé potkáváme. Platíme vstup, prohlížíme si vystavené rekvizity a pak se jdeme podívat na výhled z rozhledny.

Pár rychlých fotografií, holky jdou na oběd a my tři znova usedáme do sedel a začínáme roztáčet kola svých biků. Na vrchol Hvězdy (959 mnm), kde se nachází rozhledna Štěpánka, to máme dva kilometry a musíme překonat 160 výškových metrů. Opět řadíme lehké převody, pot z nás kape a s funěním vyjíždíme nahoru k rozhledně. Někde jsem četl, že Štěpánka je jedna z nejkrásnějších rozhleden v Česku a mě nezbývá, než s tímto tvrzením souhlasit.

Zamykáme kola, platíme vstupné a jdeme se podívat na tuto 24 metrů vysokou kamennou rozhlednu. Opět dělám spoustu fotek a krom jiného, odtud máme krásný výhled směrem na Harrachov. Jelikož je půl čtvrté, moc se zde nezdržujeme. Máme totiž všichni ještě sraz v Jablonci nad Nisou. Před námi je parádní devítikilometrový sjezd po asfaltové silnici, která nás zavede do Tanvaldu. S Danem opět jedeme ne zrovna moc opatrně a zatáčky projíždíme na hranici adheze. Více, jak sestoupaných 500 metr, nám do žil vžene trochu adrenalinu.

Projíždíme Tanvaldem a mě trošku dělá starosti, že cesta domů bude už jenom do kopce. Co se dá dělat, nějak to zvládneme. Do Smržovky naštěstí jedeme po boční cestě a hlavně po cestě podjíždíme pod nádherným železničním viaduktem. Viadukt má celkem 9 oblouků a jeho délka včetně opěr je 123,5 metru. Uděláme rychlou fotku, vjíždíme na náměstí ve Smržovce a tady si ještě vyfotíme místní zámeček.

Ze Smržovky se napojujeme na hlavní silnici a mě dělá trošku starosti silný provoz. Nezbývá, než se obrnit trpělivostí a šlapat. Naštěstí to máme do Jablonce už jen pět kilometrů. Projedeme Lučany nad Nisou a zanedlouho vjíždíme do výše zmiňovaného Jablonce. Míříme k vodní nádrži Mšeno, která se nachází skoro v centru města. A právě tady se máme všichni znova potkat a dát koupačku. Opět jsme tady první a já si jdu dát zasloužené pivko.

Ale znova to netrvá dlouho a ostatní se objevují také. Objednáváme další rundu piv a jdeme rozbalit deky na trávě u vody. Skáčeme do vody a je to dneska hodně příjemné osvěžení. Jsme tady více jak hodinu a na cestu domů se vydáváme až o půl sedmé. Tentokrát trochu závidím ostatním, že jedou auty. Nás tři totiž čeká devítikilometrové stoupání do Horního Maxova s převýšením skoro 300 metrů.

Objíždíme téměř celou přehradu a najíždíme na další lesní asfaltku. A tady se jede moc příjemně. Jsme ve stínu stromů a cesta se zvedá celkem rozumně. Jenže já se snažím udržet krok s těma dvěma rafanama a za chvíli jsem znova totálně propocený. A navíc máme už dneska slušnou trasu za sebou. Ale i tak dojíždím s úsměvem na rtech. Dám si pořádnou sprchu a mezitím chlapi rozdělávají oheň na opékání a grilování. A tím završujeme další parádní den v Jizerských horách.

07.08.2020

divider
divider

Délka trasy: 51 km

Nastoupané metry: 1 291 m

img

fotogalerie

mapa

mapa

profil

výškový profil

© Aleš Popek