Belém, Sintra, Cabo da Roca, Praia da Ursa

Je polovina ledna a my s Irmískem vyrážíme na krátkou dovolenou do Portugalska. Letenky nás stály obě dvě jen 2000 Kč, tak proč se v zimě trošku neohřát? Odlétáme v pondělí v podvečer z polských Katowic a letadlo skoro nestíháme. S vyplazenými jazyky se dostavujeme na letiště 5 minut před zavřením brány. Vše nakonec dopadne dobře a my po deváté hodině večerní přistáváme v hlavním městě Lisabonu.

Na letišti na nás čeká zástupce půjčovny aut a po malé chvilce nás odváží do nedalekého sídla firmy, kde si vyzvedáváme bílého Fiata Punto. Teď mě čeká další adrenalinový zážitek a tím je noční jízda Lisabonem a najití našeho ubytování. I tohle dopadne dobře a my se ubytováváme v poměrně levném pokoji (280 Kč/os). Sice nemáme sociální zařízení na pokoji a o úplné čistotě se taky nedá mluvit, ale za ty peníze nemůžeme očekávat Hilton.

Když se probudíme do úterního rána, jdeme si rychle nachystat snídani, oblékáme se a vyrážíme vstříc prvnímu výletu. Naší první zastávkou bude lisabonská čtvrť Belém. Parkuju hned na prvním volném parkovišti a do centra Belému to máme asi kilometr. Nevadí, je krásných 15°C, svítí sluníčko, takže ideální počasí na procházku. Přecházíme hlavní cestu po pěším mostě a ocitáme se na břehu řeky Tejo.

Můj foťáček je ihned v pohotovosti a dělám několik fotek jak široké řeky Tejo, tak i utopeného v ranní mlze monumentálního mostu Ponte 25 de Abril. Tento dvoupatrový visutý most silně připomíná ten v San Franciscu. Pomalu se přesouváme do přístavu v Belému a tady se zastavíme na kávičku. Pozorujeme Památník objevitelů, který připomíná slavnou éru portugalských mořeplavců. Je hodně velký a na jeho vrcholu je vyhlídka.

Po krátké pauze pokračujeme dále, ale vzhledem k tomu, že řeku pořád částečně halí mlha, upouštíme od návštěvy vyhlídky a u památníku se jen vyfotíme. Pak už míříme k nejslavnějšímu zdejšímu místu, kterým je památka UNESCO s názvem Belémská věž. Ta je postavena v manuelském stylu a původně sloužila jako obranná stavba. Tato stavba je vděčným objektem pro objektivy fotoaparátů. I my si tady děláme spoustu fotek a poté se řadíme do fronty na prohlídku.

Jelikož se fronta ani po 10 minutách nehýbe a my máme ještě dneska spoustu míst k navštívení, rozhodujeme se upustit od prohlídky a pokračovat zpět k autu. Procházíme Belémským parkem, opět přecházíme hlavní cestu a míříme k další významné stavbě. Tou je Jeronýmský klášter (Mosteiro dos Jerónimos), perla manuelského stylu zařazená opět do seznamu UNESCO. My si uděláme krátkou prohlídku obrovského kostela a poté si vyfotíme nádherné náměstí Império.

Jelikož začínáme mít hlad, rozhlížíme se po nějaké restauraci. Bohužel všechny restaurace mají uvedeny názvy jídel jen v portugalštině, a tak nakonec skončíme v místním Mc Donaldu. No není to nic extra, ale hlad jsme zažehnali a jsme vlastně po obědě. Jdeme zpátky k autu a cestou si ještě projdeme park Vasco da Gamy, ve kterém je umístěna socha tohoto slavného mořeplavce. Pak už nasedáme do auta, zapínám navigaci a nastavuji na směr Sintra.

Po celkem záživné jízdě Lisabonem se konečně dostáváme ven z města a kolem třetí hodiny parkujeme vy výše zmiňovaném městečku. Míříme na náměstí, kde se nachází Národní palác. Toho zdobí z dálky viditelné dvě bílé věžičky. Palác si jen obejdeme, uděláme si několik fotek a pak se jdeme podívat do infocentra. Dneska chceme ještě navštívit palác Quinta da Regaleira, který je odsud vzdálený jen kousek. Přesto se ale chci vrátit pro auto a přejet k němu.

Když se dostaneme k autu, zjišťuji, že mám za oknem pokutu za špatné parkování. No jo, moje chyba, nevšiml jsem si. Potěšitelné ale je, že pokuta činí 2,5 €, což je stejná částka, za kterou jsem měl zaplatit parkování. Navíc se tato pokuta dá lehce zaplatit přes internet, takže žádná velká komplikace. Nasedáme a přejíždíme k paláci Quinta da Regaleira. Opět parkuju na ne moc vhodném místě, ale doufám, že tentokrát mi to projde.

Vcházíme do bran paláce, platíme vstupné a dostáváme se do areálu další památky UNESCO. Celý komplex se skládá z hlavní budovy, kaple a velkým parkem s jezer, jeskyň, kašen, soch, mostů, podzemních tunelových systémů a také z dvojice 27 metrů tzv. obrácených věží (torre invertida). Procházíme celým tímto komplexem, děláme spoustu fotek a vůbec jsme tady z toho místa unešení a nadšeni. Zvlášť skvělé jsou obrácené věže. Trávíme tady dobrou hodinku a zůstali bychom určitě déle, ale chceme ještě stihnout západ slunce u moře. Každopádně, kdokoliv chcete navštívit Sintru, rezervujte si na to celý den. Je tady toho spousta k vidění.

Vracíme se k autu, nasedáme a místníma klikatýma silničkama se prokousáváme k nejzápadnějšímu místu kontinentální Evropy, kterým je mys Cabo di Roca. Tam se dostáváme po půlhodince. Parkujeme, procházíme okolo majáku a jdeme se podívat k památníku, na kterém jsou údaje o nejzápadnějším místě Evropy. Poprosíme cizince, aby nas společně u něho vyfotili a pak se už kocháme pohledem z útesu na vody Atlantského oceánu. Opět jsme unešení zdejším místem, atmosférou, oceánem.

Ještě popojdeme dále, kousek scházíme dolů a otevírá se nám zase trošku jiný výhled. Pochopitelně foťák ani neschovávám a skoro ani nevypínám. Pak se vracíme k parkovišti a jdeme se osvěžit pivkem do místní restaurace. Chviličku si odpočinem a pak se vydáváme pěšky na jednu z nejzajímavějších a pro některé snad i nejkrásnějších pláží na světě. Ta se nazývá Praia da Ursa a je odtud vzdálená zhruba 2 kilometry.

Vydáváme se na cestu po útesech, která je pohodová a vyšlapaná. Sluníčko se pomalu sklání k mořské hladině a my máme nezapomenutelné výhledy. Dostáváme se k vyhlídce nad pláž Praia da Ursa a ihned nám je jasné, že cesta dolů už tak jednoduchá nebude. Čeká nás dobrých sto výškových metrů a v obyčejných botech to občas podklouzne. V některých místech se dokonce musíme přidržet i rukama. Nicméně se dolů dostáváme bez úhony a ocitáme se na kouzelném místě. Pláž Praia da Ursa je opravdu hodna své pověsti.

Nádherné skalní útvary, valící se vody Atlantiku, jemný žlutý písek. Opět fotím, co se dá. Chvilku pozorujeme nějakého fotografa, který má na velkém stativu profesionální zrcadlovku a je až nebezpečně blízko vody. A stane se samozřejmě to, co jsme předpokládali. Přichází větší vlna, zalévá nic netušícímu fotografovi nohy po kolena, ten ve zmatku utíká na břeh. Irmísek jenom zařve: „foto, foto“, ale to už profimašinka padá do mořské vody. Fotograf se zoufalým výrazem jen bezradně rozhodí rukama a jde lovit foťák do moře.

My se jdeme kousek podívat bokem a odměnou nám jsou fantastické výhledy na vodu tříštící se o skalní útvary v zapadajícím slunci. Paráda, dneska to načasování vyšlo přesně tak, jak mělo. Déle se tady už ale nezdržujeme, protože nás čeká opět převýšení stovky metrů vzhůru. Šlapeme statečně nahoru, potíme se a nohy dostávají po delší zimní pauze pořádně zabrat. Zanedlouho jsme ale nahoře na vyhlídce a já si dělám další fotku rudě zbarvených útesů. Za dalších 10 minut sluníčko zapadá za hladinu a já se znova snažím udělat nějaké hezké foto.

K majáku a potažmo parkovišti přicházíme už skoro za tmy. Je 19 hodin a my se vydáváme nazpět do Lisabonu. Na provoz a styl jízdy v hlavním městě si už trošku zvykám a začínám si řízení užívat. V ubytování dáme sprchu, převlečeme se a krátce vyrazíme do ulic na pivko. Dnešní den nám přinesl spoustu zážitků, trošku fyzické námahy a tak se brzo vrháme do postele a usínáme.

23.01.2018