logo
divider

Nettuno


Je konec září a my se po včerejší oslavě mamčiných sedmdesátin přesouváme zpátky do Kroměříže. Máme týden dovolenou a v plánu bylo odjet někam na kola v Česku. Jenže předpověď počasí je naprosto katastrofální a celý týden má propršet. Uvažujeme co dále a já se jdu podívat, kde jsou nějaké levné letenky. Pořád máme v plánu portugalské Porto. Což o to, levné letenky jsou, ale taky tam má povětšinu času pršet. Nakonec vidím, že jsou levné letenky i do Říma a tam má být předpověď počasí velice slibná.

Je úterý, čtyři hodiny odpoledne, kupuji letenky za 890 Kč z Vídně s odletem v 6:45 ráno. Takže rychle zarezervovat parkování blízko vídeňského letiště, zarezervovat půjčení auta a zarezervovat ubytování. Naštěstí máme jen příruční zavazadlo, takže jsme rychle sbalení. Snažíme se jít trochu dřív spát, protože vstáváme ve dvě ráno. Přesouváme se do Vídně, parkujeme auto zhruba 3 kilometry za letištěm a jejich vlastní dopravou se ocitáme na letišti Swechat.

Stihli jsme všechno parádně a dokonce se i nudíme, protože letiště je liduprázdné a všechny obchody zavřené. Je vidět, že pandemie koronaviru dala výrazně zabrat i cestování. My můžeme cestovat bez testu, sebou pouze vezeme nějaké vyplněné formuláře ohledně cíle naší cesty. Nasedáme do letadla, let je příjemný a my přistáváme na letišti Fiumicino v 8:20. Procházíme letištěm a samozřejmě se zastavíme na ranní kávičku a croissant.

Pak míříme k místní půjčovně aut, vystojím frontu, zaplatím a odvážím si sebou nového Renaulta Clio. Řídí se překvapivě dobře, na navigaci máme nastavenou adresu našeho ubytování, které se nachází zhruba 30 kilometrů od letiště v městečku Centro Regina poblíž Ardey. Odjíždíme z Fiumincina a přijíždíme do Lido di Ostia, které se nachází na pobřeží moře. Jen, co odbočím na pobřežní cestu, staví mě policie.

Chtějí po nás doklady a pak odchází do svého vozu a něco dalekosáhle vypisují. Vůbec netušíme, co se děje a začínáme být nervózní. Mezitím naproti na chodníku zkolabuje starší pán a policisté běží k němu a přivolávají sanitku. Čekání se o to prodlužuje. Naštěstí pak už to jde všechno rychle, doklady nám vracejí, na mou otázku, jestli je všechno v pořádku, odpovídají, že ano a my můžeme pokračovat dále. Sranda je, že jsme zastaveni přesně v místě, kde se natáčel slavný mafiánský seriál Suburra.

Takže první zážitek máme za sebou a další přichází v podobně italských cest. Už nikdy nebudu nadávat na stav našich vozovek, protože ty zdejší jsou v katastrofálním stavu. Všude samý výmol, krajnice okousané, spousta retardérů a spousta řidičů nerespektující pravidla. No jsem zvědavý, jestli mi z toho řízení nevypadá zbytek vlasů. Jelikož máme čas, zastavujeme se na další kávičku v městečku Torvajanica. Pak už dojíždíme na naše ubytování. No není to úplně prominentní čtvrť, ale nakonec si zvykneme a pobyt je příjemný.

Vzhledem k tomu, že se nám apartmán ještě uklízí, jen si vezmeme klíče, necháme tam tašky a míříme zpátky do Torvajanicy do restaurace, kterou nám doporučila majitelka apartmánu. Je to spíš obrovský bufet a my si objednáváme místní pizzu. Když zaplníme žaludky, můžeme konečně začít plánovat dnešní výlet. Do Říma už to nemá cenu, tak se rozhodujeme, že se pojedeme podívat na jeden hrad, který se nachází trochu jižněji u pobřeží.

Naším cílem bude vodní hrad Torre Astura, který je vzdálený 35 kilometrů. Složitě se proplétáme místními silnicemi a když konečně dorazíme na místo, jsme zklamaní, protože hrad se nachází ve vojenském území a v září je už nepřístupný. To je pech, ale nedá se nic dělat a my se koukáme do mapy, co bychom mohli ještě navštívit. Volba padá na nedaleké městečko Nettuno a jak posléze zjistíme, byla to perfektní volba.

Parkujeme blízko centra a míříme ke zdejší renesanční pevnosti Forte Sangallo. Procházíme pod ní a ocitáme se na široké pláži. Paráda, teplo, moře, sluníčko. Jdeme se po této pláži projít, sbíráme spoustu mušliček, děláme spousty fotek a kocháme se pohledem na krásné město. Pak se vracíme do místního malebného přístavu a úzkými chodníčky se směřujeme ke kostelu Parrocchia San Giovanni Battista ed Evangelista. Tady si v místním baru objednáváme něco k pití a usazujeme se na malém náměstíčku.

Chvíli tady relaxujeme a pak se vracíme zpět ke svému autu. Čas pokročil a my se vracíme zpátky do našeho střešního apartmánu s velkou terasou. Po cestě si ještě nakoupíme proviant v supermarketu v městě Lido dei Coralli. Večer trávíme popíjením vína, konzumací místních pochutin a zevlováním na moře se zapadajícím sluncem. A samozřejmě plánujeme výlet na zítřek – konečně uvidím slavné Koloseum na vlastní oči. A jelikož jsme na nohou už notně dlouhou dobu, brzo usínáme.

29.09.2020

divider
divider

Délka trasy: 3 km

Nastoupané metry: 49 m

Sestoupané metry: 49 m

img

fotogalerie

mapa

mapa

profil

výškový profil

© Aleš Popek