Dolní Věstonice - Mikulov - Drasenhofen - Falkenstein - Zlabern - Wildendürnbach - Nový Přerov - Novosedly - Dolní Věstonice

Blíží se konec června a po dnech plných deště a bouřek se nám konečně rýsuje krásný den. Už několik let mám v plánu návštěvu hradu Falkenstein, který se nachází v Rakousku, zhruba 20 kilometrů pod Mikulovem. A jelikož má Irmísek novy bike, není lepší volby než vyrazit na nějaké neznámé místo. Vyjíždíme ráno z Kroměříže a auto parkujeme v obci Dolní Věstonice. Vyndáváme kola, obouváme tretry, nasazujeme batohy a vyrážíme vstříc novému poznání.

Nejprve se zastavíme v místní hospůdce na sodovku a pak už pokračujeme po silnici směrem na Milovice. Cestou se nám otevírá úchvatný pohled na Pálavu s dominantou zříceniny hradu Děvičky. Několikrát zastavujeme a fotíme. V obci Milovice se zastavíme u vinařského lisu a před námi začíná stoupání do útrob CHKO Pálava. Mám v plánu odbočit na vrchu na lesní cestu, což také uděláme, ale bohužel cesta vjíždí do obory, která je uzamčená a nám nezbývá, než se vrátit zpátky na silnici.

Tím pádem trochu pozměníme trasu, sjíždíme do Mikulova a když už jsme tady, rozhodujeme se pro brzký oběd. S plnými břichy nasedáme na biky a sjíždíme po Mikulov, kde se napojujeme na cyklostezku. Tady si na chvíli půjčuji miláčkovu novou Orbeu a zkouším, jak se na ní jezdí. Musím uznat, že mi ji kluci z Lightbiku poskládali perfektně a je radost se na ní vozit.

Po příjemné cyklostezce míříme směrem na Valtice, ale za letohrádkem Portz odbočujeme vlevo do Rakouska. Přejíždíme zelenou hranici, chvíli jedeme mezi poli a vjíždíme do Drasenhofenu. Ta je nyní jak po vymření a my nepotkáváme ani živáčka. Projedeme obcí a napojujeme se na modře značenou trasu nazvanou Jakobsweg Weinviertel. Stále jedeme po úzké asflatové silnici, začínáme stoupat a po pár kilometrech vjíždíme do obce Kleinschweinbarth.

Za ní odbočujeme vlevo na hlavní silnici, ale z té po pár set metrech odbočujeme vpravo. Kousek sjíždíme, znova začínáme stoupat a znova odbočíme vpravo. Tentokrát stoupáme prudčeji mezi vinohrady, cesta se nám mění v šotolinovou. Projedeme okolo bývalého lomu, po pravé ruce máme skálu s vyhlídkou nazvanou Höhlenstein a za pár chvil se nám otevírá velkolepý výhled vlevo na zříceninu hradu Falkenstein.

Musíme ujet asi ještě kilometr a posledních pár desítek metrů je brutálně prudkých, ale nakonec stojíme u brány hradu. Platíme vstupné 2,50€ za osobu a za odměnu si kupujeme zdejší výborné německé pivo v láhvi za 2€. Kola necháváme zamčená u pokladny a jdeme se posadit na lavičku a chvíli odpočívat. Prozatím jsme tu sami, sluníčko krásně hřeje a jsme rádi, že jsme se tady vydali.

Pak se už vydáváme na prohlídku místních zákoutí, malých sklepení, kocháme se fantastickým výhledem do všech stran a samozřejmě děláme spousty fotek. Po třetí hodině opouštíme hrad a vydáváme se na další cestu. Sjíždíme pod hrad a vydáváme se na druhou stranu. Objíždíme hrad a znovu se dostáváme na parádní místo, odkud máme výhled na hrad v celé parádě. A tady taky fotím skvělou fotku našich karbonových miláčku.

Další trasa vede po lesní cestě, na chvíli se skrýváme ve stínu stromů a znova začínáme trochu stoupat. Ale je to jen krátký úsek a my se po kilometru vyhupujeme na hlavní silnici. Ještě kousíček vystoupáme a pak nás čeká delší sjezd, který nás přivádí do městečka Zlabern. Opět projíždíme a po silnici míříme do nedalekého Kirchstettenu. Před ním cesta klesá, sjíždíme v rychlosti zhruba 35 km/h a já na poslední chvíli vidím roj včel, který se k nám blíží zleva. Nemá cenu brzdit, zařvu jenom na Irmíska, ať zavře pusu, skloním bradu na hruď a za sekundu do mě naráží desítky včelích těl. Naštěstí ani jeden z nás nedostal žihadlo. Zajímavý zážitek, ale už ho víckrát zažít nepotřebujeme.

Poslední obcí, kterou v Rakousku projíždíme, je Wildendürnbach. Za ním nás čeká už rovná silnice lemovaná alejemi a po pěti kilometrech přejíždíme hranici do Česka. Ocitáme se v Novém Přerově a tady objevujeme Jáňův dvůr. Velice příjemný areál s velice příjemným jídelním lístkem. Mají tady zajímavé speciality a já si tentokrát dávám vegetariánský pokrm, Irmísek neodolá obrovským jahodovým knedlíkům. Moc příjemně se tady sedí a mě se už ani nikam dál jet nechce. Ale k autu to ještě „pár“ kiláků máme, tak nezbývá, než znova roztočit kola našich biků.

Jedeme po vedlejší silnici, projíždíme obcí Novosedly a po dalších pěti kilometrech se ocitáme v Brodě nad Dyjí. Tady odbočujeme ze silnice a najíždíme na zpevněnou polňačku zvanou Mušovská cesta. Opět trochu nastoupáme a pod námi se rozprostírají vody Novomlýnských nádrží. Když sjíždíme trochu dolů, máme problém se vyhnout obrovským kalužím a nezbývá, než je opatrně projíždět. Přejedeme hlavní cestu a před námi je poslední, tříkilometrový úsek po hrázi vodní nádrže.

Tady se jede už krásně, vychutnáváme si poslední metry dnešního výletu a za pár minut jsme zpátky u našeho auta. Přezouváme se, nakládám biky do kufru a vyjíždíme na cestu domů. Tu nám trochu zkomplikuje objížďka kvůli nehodě, ale po hodince a půl jsme v Kroměříži. Dáme si sprchu, něco sníme a jdeme na zasloužené čepované pivko.

23.06.2020